Po rozpadu rakousko-uherské monarchie a vzniku Československé republiky v roce 1918 se zásadně změnily politické i hospodářské poměry v Čechách i na Moravě. Po založení nového československého státu si hospodářské kruhy záhy uvědomily novou situaci: Československá ekonomika se musela daleko šířeji otevírat zahraničnímu obchodu než za doby rakouskouherského státu, který zahrnoval jeden velký vnitrostátní trh. Předností nového státu byl vyspělý průmysl v Čechách a na Moravě, nevýhodou naopak zaostalé agrární Slovensko a Podkarpatská Rus, které se po roce 1918 staly součástí Československé republiky.
V těchto souvislostech muselo dojít i na veletrhy. Z rozhodnutí tehdejšího Ministerstva obchodu bylo stanoveno, pořádat mezinárodní Vzorkové veletrhy v Praze (od roku 1920). Brno navrhovalo hned po roce 1918 výstavbu mezinárodního výstaviště v Brně. Brněnští však od tohoto požadavku upustili poté, co jim ministr obchodu Novák přislíbil, že podpoří výstavbu brněnského výstaviště o několik let později. Ve prospěch Prahy, jako místu mezinárodních veletrhů, hovořilo také jeho výstaviště z roku 1891. Protagonisty výstavby výstaviště v Brně byli již z dob monarchie prezident zemědělské rady Jan Rozkošný, poválečný náměstek brněnského starosty Jan Máša a předseda Moravského zemského výboru dr.Jan Pluhař (za doby monarchie se ve věci výstaviště angažoval také zemský poslanec ve vídeňském parlamentu Dr. Šílený).
Představitelé Brna ale nehodlali dlouze vyčkávat. Potřeba podpory průmyslu a obchodu v Brně se stala aktuální hned po válce - požadovalo se slovy politiků: "Dosáhnout předválečné úrovně, překlenouti propasti mezi městem a venkovem, povzbudit průmysl, ukázat, že máme co dohánět". Proto se od roku 1922 do roku 1927 konaly v Brně každoročně Brněnské výstavní trhy. Ty první se uskutečnily od 7.8.1922. Vystavovalo na nich přes 400 firem a navštívilo je za 14 dní přes 200.000 návštěvníků. Výstavy byly každoročně specializovány (v r. 1927 např. na výrobky kovoprůmyslu) a končily ekonomicky většinou se ziskem. Po dostavbě brněnského výstaviště se na něm konaly i BVT . Nemohly se nazývat veletrhy, přestože se na nich uzavíraly obchody. Byly pořádány poblíž středu městu, v budovách škol a na stadiónu kolem dnešní ulice Kaunicovy.
Konečné rozhodnutí o výstavbě brněnského výstaviště padlo na Moravském zemském výboru v srpnu 1923. Výbor zakoupil pozemek tzv. Bauerovy rampy o 58 ha v prostoru dnešního výstaviště. Ještě téhož roku 1923 byla vypsána soutěž na jeho urbanistické řešení. Soutěž byla obeslána 31 pracemi, 5 prací bylo odměněno a další 3 projekty se zakoupily. Nejvyšší ocenění soutěže získala studie pražského architekta Josefa Kalouse, schválená také k realizaci.
V této době se počítalo s postupnou výstavbou výstaviště, která by trvala i několik desítek let. Rovněž takto se měly přikupovat další pozemky. Tento záměr se změnil po rozhodnutí, že se na novém výstavišti uspořádá Výstava soudobé kultury v rozsahu větším než se původně předpokládalo.
Vyvážený ekonomický projekt se okamžitě začal měnit. Výstavní akciová společnost (VAS - založená valnou hromadou 10. listopadu 1927) přikoupila další přilehlé pozemky pro výstaviště. Místo původně plánovaných nákladů na výstavbu výstaviště za 14,5 milionů korun se zvýšily celkové výdaje na 39,4 milionů korun. Základní akciový kapitál Výstavní akciové společnosti nebyl velký - 6 mil. korun ( byl upsán především státem,zemí Moravou a městem Brnem a dalšími institucemi). K této částce přibyly později poskytnuty subvence a půjčky ve výši dalších 10 mil. korun. Navíc si ale musela VAS vzít úvěr (později jako hypoteční) za 14 mil. korun. Tato skutečnost společně s jinými okolnostmi nepříznivě ovlivňovala hospodaření výstaviště až do roku 1939.
Brno získalo moderní a největší výstaviště v předválečném Československu o rozloze 360 000 m2 (s hrubou výstavní plochou v pavilonech 30.355 m2). Správcem výstavby výstaviště a projektantem obchodně průmyslového paláce (dnešního pav. A) byl jmenován ing.dr. Jaroslav Valenta, jako poradce a architektonický projektant byl ustanoven a projekt železobetonové konstrukce pav. A zpracoval arch. Emil Králík. S výstavbou pavilonu A se začalo 8. února 1927 (k jeho výstavbě bylo použito m.j. 6 mil. kg cementu, 100 vagónů železa, 9.100 m2 skla). Výstavbu realizovala firma Ferrobeton v úctyhodném čase. Celá konstrukce pavilonu se totiž prováděla klasickým bedněním do parabolických oblouků za minimální mechanizace. Pavilon A musel být dostavěn před 6. květnem 1928, kdy se v něm Výstava soudobé kultury v Československu zahajovala. Na výstavbě celého výstaviště spolupracovala další více než desítka brněnských a pražských architektů - m.j. arch. Bohuslav Fuchs, arch. Emil Králík, arch. Vladislav Chroust, arch. Jiří Kroha, arch. Bohumír Čermák, arch. Pavel Janák, arch. Josef Gočár, arch. Vincenc Bayer a další. Součástí Výstavy soudobé kultury byla i čtvrt 16 obytných domů pod dnešním Jiráskovým lesem. Na ploše výstaviště bylo umístěno 69 pavilonů a dalších samostatných objektů.
V sobotu 6. května 1928 byla Výstava soudobé kultury v Československu zahájena.
Protektorem výstavy se stal prezident Československé republiky T.G. Masaryk. Do středu rotundy pav. A byla umístěna jeho socha v nadživotní velikosti (autor O. Španiel). Výstava soudobé kultury byla přehlídkou nejvyšších společenských, tvůrčích, vědeckých a technických úspěchů a hodnot, vytvořených za prvních deset let samostatnosti Československa. Na scénáři výstavy spolupracovalo 100 předních odborníků nejrůznějších profesních oblastí.
Výstava soudobé kultury byla rozdělena do 8 výstavních částí, které tvořilo 26 výstavních oborů. Výstavní části se členily na:
1. Školství
2. Vědu duchovní, technickou kulturu a vysoké školství
3. Umění
4. Umělecký průmysl
5. Samosprávu
6. Zemědělství a zahradnictví
7. Rádio a kino
8. Brněnské výstavní trhy a zábavní park
Výstavní výbor se skládal ze 6 orgánů. V nich působilo více než 200 nejvýznamnějších představitelů politického, společenského a hospodářského života celého státu. Pečlivé a rozsáhlé přípravy a organizace sehrály pro výstavu jistě příznivou úlohu. Navštívilo ji totiž od 26.5. do konce září 1928 přes 2.600.000 návštěvníků, z toho tisíce ze zahraničí.
Výstavní akciová společnost proto skončila finanční rok 1928 s výrazným ziskem.
Výstava soudobé kultury z roku 1928 manifestovala nesporné přednosti samostatného československého státu, uspořádaného do demokratické společnosti a žijícího v době stability a hospodářské konjuktury. Dominantou Výstavy soudobé kultury v Československu bylo právě samotné výstaviště. Jeho výstavba přilákala tvůrčí potenciál generace brněnských a pražských architektů. Ti zde našli příležitost k uplatnění funkcionalismu, do té doby u nás nevídaného rozsahem i pojetím. Část brněnského výstaviště z roku 1928 je proto i dodnes státní kulturní památkou. Vývoj brněnských veletrhů byl završen etapou, která teprve o 30 let později rozhodla o Brně jako o místu mezinárodních veletrhů. Předválečné brněnské výstaviště bylo svou velikostí a pojetím své architektury nejen největším a nejmodernějším výstavištěm předválečného Československa. Získalo navíc díky Výstavě soudobé kultury neocenitelné zkušenosti ve výstavní tvorbě a organizaci rozsáhlých výstavních akcí. To byl potenciál, který přešel do poválečné doby a vytvořil vedle existujícího výstaviště důležitý předpoklad pro pořádání pozdějších veletrhů.
Následující údobí existence brněnského výstaviště do roku 1939 poznamenaly nepříznivé okolnosti. Své způsobila hospodářská krize, přeinvestovanost a zadluženost VAS. Nemalým dílem zapůsobily negativně i další skutečnosti - výstavy v Brně nemohly mít charakter mezinárodních veletrhů (ty se z usnesení tehdejší československé legislativy odbývaly jen v Praze) a v Brně na výstavišti chybělo zkušené obchodní vedení. Již rok po skončení výstavy z roku 1928 vykázala Výstavní akciová společnost ztrátu 1.707.000 Kč a po roce 1930, kdy se světová hospodářská krize plně projevila i v Československu, se situace na brněnském výstavišti rok od roku horšila. Teprve rok 1936 a následující roky 1937 a 1938 byly pro pořádání výstav příznivější. V posledně jmenovaném roce Ministerstvo obchodu oznámilo, že vláda souhlasí s odpisem podílu státu na akciovém kapitálu výstaviště (4 mil. Kč), dále s odpisem bezúročné půjčky 2 mil. Kč a že země Moravskoslezská převezme výstaviště do své správy a uhradí závazky z úvěru u Hypoteční banky za 14 mil. Kč. Svízelným podmínkám hospodaření nepomohlo ani ustavení Výstavního sboru, který měl: "studovat výstavníctví a napomáhat VAS tím, že takové výstavy bude jménem VAS buď sám pořádat nebo je sjednávat a připravovat" - předsedou tohoto sboru byl do roku 1936 brněnský starosta Karel Tomeš.
Přesto se přes uvedené obtíže konalo na brněnském výstavišti v letech 1929 až 1938 více než 40 výstav. Každoročně se zde pořádaly Brněnské výstavní trhy. Některé výstavy - např. BVT v roce 1930 navštívilo 100 tis. návštěvníků, výstavu "Práce a volný čas" v roce 1934 dokonce 400 tisíc osob. Snad symbolicky byla jednou z posledních předválečných akcí na výstavišti Výstava civilní protiletecké obrany (v roce 1937). V květnu 1938 byla v Československu vyhlášena mobilizace, a tak se zmíněné finanční oddlužení výstaviště nedokončilo. Výstaviště počalo sloužit armádě. Nejprve do okupace 1939 armádě československé, po německé okupaci Wehrmachtu a po osvobození v roce 1945 na čas i armádě sovětské. |
